"Od nejnižší kobky až po nejvyšší vrchol jsem s ním bojoval, Balrog z Morgoth." Až jsem konečně svrhl svého nepřítele a udeřil jeho zříceninu na úbočí hory. Temnota mě vzala a já jsem se vytratil z myšlenek a času. Nad hlavami se točily hvězdy a každý den byl dlouhý jako věk života na Zemi. Ale to nebyl konec. Znovu jsem v sobě cítil život. Byl jsem poslán zpět... dokud nebude můj úkol dokončen."

Aragorn, Legolas a Gimli následují své hobití přátele a vstupují do šera prastarého lesa Fangorn. Toto staré dřevo je tmavé a nebezpečné; pozůstatek velkého lesa, který kdysi pokrýval velkou část divokých zemí na východ od hor. Když pokroucené stromy, které nad nimi visí, začnou jeden na druhého zlověstně sténat, jsou tři lovci upozorněni na přítomnost tajemné postavy v rouchu.

„Bílý čaroděj se blíží,“ varuje Legolas a v očekávání, že se objeví jejich nepřítel Saruman, nechala trojice létat mečem, sekerou a šípem, jen aby je překazila oslepující magie. Po rychlém překonání se myšlenky přátel obrátí k nejhoršímu a podrážděním a strachem požadují, aby se jejich nepřítel odhalil.
Ale tento den nepřišel konec, protože jak zářivé světlo slábne a jeho šedý plášť padá, nestojí před nimi žádný padlý čaroděj, ale přítel zpoza hranic smrtelného světa; Gandalf se vrátil.

"Jsem Gandalf Bílý a vracím se k tobě teď, když je příliv."