V srdci starobylého města Minas Tirith stála malá jednotka stráží, odhodlaná a ostražitá, jako neochvějný pilíř gondorské udatnosti. Oděni v blyštivé zbroji stáli vedle dlouho považovaného za mrtvého Bílého stromu Gondoru, symbolu vzkvétající minulé éry a symbolu přetrvávající naděje, očekávající návrat svého krále.

Bdělé oči Strážce fontány prohlížely obzor a neustále vyhlížely jakoukoli známku nebezpečí. Mlčenlivý a neochvějný, protože tváře jim zahalovalo hedvábí jako připomínka jejich přísahy, stál tam, strážce říše, a bedlivě sledoval Bílý strom.
V tomto okamžiku klidu se Stráž fontány stala živoucím důkazem statečnosti obránců Gondoru, minulých i současných. Dokud bude stát neochvějně a odhodlaně, srdce Gondoru bude dál bít, neohroženě a nezlomeně, proti přílivu nepřízně osudu.